Házená Sedlčany

V pátek jsme se začali scházet v obligátním čase pět minut po tři čtvrtě na osm. Jenže se ukázalo, že tělocvina je zavřená, a protože tentokrát jsme byli bez Martina Vodňanského, neměl nám ani kdo odemknout. Naštěstí se naše omladina ráda proběhla pro klíče a i když nás chvíli napínali tím, že uklízečku nezastihli, nakonec se jim nás zželelo a z kapsy vytáhli vytoužené klíče k tělocvičně.

Po uplynulých hubených týdnech, kdy jsme se scházeli sotva na fotbal, se v pátek situace změnila. Díky Davidovi, který se vrátil po delší přestávce způsobené zraněním na lyžích evokujícím známý citát z filmu Anděl na horách ("Skáču dobře, skáču rád"), omladině (Ondra, Dáreček a Tomáš) a nové posile od softbalistů (Martin) nás bylo 14, což byl počet více než dostatečný na to, abychom si konečně zahráli házenou.

Kapitány se pro tentokrát staly Harry a David. Přemek, který chtěl konečně rozdělit sehranou dvojici Harry - Šimi, se je sice snažil postavit proti sobě do rolí kapitánů, ale ani jeden z nich něco takového nepřipustil. Takže jak se dalo čekat, Harry okamžitě zvolil Šimiho, David Karla. Dál se K Harrymu a Šimimu připojili Přemek, Standa, Ondra, Láďa a Malda. David si kromě Karla vybral ještě Kubu a Katku, Martina, Dárečka a Tomáše. Zkušenosti v poli jasně byly na straně Harryho a spol. Na druhé straně zase dominovala dravost mládí.

Zkušenosti z počátku jasně převládaly. David a spol. neměli nejmenší šanci, ke střelám se dostávali jen z velké dálky a tím nemohli střídající se brankáře (Standa, Přemek, Harry a Šimi) nijak ohrozit. Ani v obraně se jim nijak nedařilo. Možná se na tom projevilo Davidovo zranění, Martinova nezkušenost (přeci jen byl na tréninku poprvé, i když bylo vidět, že je to sportovní talent). Chybou taky bylo, že křídla (Tomáš a Dáreček) hráli nelogicky přes ruku. Ani Karel v bráně příliš nepodržel. Naopak Šimi, Harry i Ondra překypovali energií a vymýšleli jednu kombinaci za druhou až z toho zrak přecházel. Přemek už se na to nevydržel koukat a nabídl jasně rozhozenému soupeři, aby se týmy trochu promíchali. David a spol. na to ale nepřistoupili. Právě naopak, tento okamžik je nakopl a vyhecoval.

Najednou začal Kuba víc běhat a prosazovat se v rychlých protiútocích. Občas se povedla i přesná přihrávka na Katku hrající na pivotu. Rozstřílela se i obě mladá křídla a tu a tam se trefil i David s Martinem. Naopak v Harryho týmu zavládla bezmoc. Přeci jen asi začali docházet síly. V obraně se nedařilo, ale daleko horší to bylo v útoku. Nevycházely přihrávky, hra byla zbrklá, navíc se rozchytal Karel a začal být neprůstřelný i z breaků. Stav se začal vyrovnávat. Standa se pokusil se situací něco udělat a v zápalu hry dal Davidovi ochutnat, jak je házená tvrdá hra, a trefil do hlavy (určitě nechtěně :-) ). David je ale nejspíš zvyklý na větší rány. Jak mi prozradil nejmenovaný zdroj, dokonce v mládí hrál dětskou hru "berany, berany, duc" s opravdovým beranem. Informace, kdo tenkrát vyhrál, se nedochovala. Ale asi David (i když možná z následky) - ten totiž skončil jen na chirurgii, kde mu sešili hlavu několika stehy, zatímco beran skončil na pekáči.

Nakonec hra dospěla za téměř vyrovnaného stavu téměř do konce. Hra na dva góly byla tentokrát velmi napínavá. Žádný tým nedokázal dát dvě branky za sebou. Pokaždé se podařilo soupeři vyrovnat a tím získat matchball. Nakonec vzal osud do svých rukou Tomáš a perfektní střelou z křídla ukončil velmi napínavé utkání, které tak nejspíš zaslouženě vyhrálo Davidovo družstvo.

Po zápase následovala tiskovka a navíc ti, kterým to síly a volný čas dovolily, ještě druhý den vyrazili na pochod Praha - Prčice (něco o pochodu se snad, jak doufám, dozvíme alespoň z komentářů).

Na závěr si snad lze jen přát, abychom se v takovémto počtu scházeli i nadále a aby nová posila - Martin - setrvala na házené i nadále.

Sportu zdar.

PJ