Házená Sedlčany

O úvodu tréninku vám toho moc nenapíšu. Šetřil jsem síly, takže jsem dorazil s dvacetiminutovým zpožděním. Jak se ukázalo později, byl to prozíravý krok.

Rozdělení týmů bylo následující:
žlutí - Pařez, Honza, Malda, Divoch a Číman
barevní - David, Lucka, Lukáš, Standa, Jindra a Přemek

Prvních dvacet minut žlutí barevné asi drtili. Naštěstí dorazil Přemek, aby barevné vytáhl z bryndy. Postupně se hra vyrovnala, oba týmy se přetahovaly o vedení. Chvíli vedli o gól, o dva, barevní, pak zase žlutí. Než se se však začalo hrát na dvě vítězné branky, stav se vyrovnal.

Než se dozvíte, kdo nakonec uspěl, povíme si něco o hře jednotlivých týmů.

Žlutí předváděli krásný kombinační fotbal. Ten ale, jak se ukázalo, je fyzicky dost náročný. Postupně se projevilo, že nestřídají, a začali jim docházet síly. Což ovšem nic neubralo na pohlednosti jejich hry. Kombinační hru jen vystřídali za precizní střely, na které ani skvělý gólman Lukáš mnohdy nedosáhl.

Na druhé straně se blýskl především Lukáš v bráně. Jeho zákroky přiváděly soupeře k šílenství a spoluhráče k euforickému výkonu v útoku. Tam se zaskvěl hlavně Standa, který žluté potupil třemi brankami hlavou. Tento nevídaný kousek nemá v historii sedlčanské házené obdoby.

A jak to bylo se závěrečnými brankami? Chvíli se oba týmy přetahovaly o vedení, a tudíž i o matchball. Nakonec se ale projevily zkušenosti (nebo spíš vychytralost) nejstaršího hráče v tělocvičně. Přemek šetřil díky pozdnímu příchodu síly, ani pak se nijak moc nepředřel, a nakonec za přispění spoluhráčů zatloukl dva poslední hřebíčky do žluté rakve.

Bez ohledu na vítěze si všichni hráči zaslouží pochvalu za předvedený výkon. Tiskovka probíhala na Hradě, kde Přemek zradil ostatní házenkáře tím, že si k nim nepřisedl, a nejspíš se tak navždy vyčlenil z jejich kolektivu. O tom, co probíralo u házenkářského stolu, se tudíž už nic nedozvíte.

S pozdravem
Přemek (vzor vší skromnosti)