Házená Sedlčany

     Tréninku konaném dne 20. března 2009 předcházely nemalé obavy z účasti. Není se čemu divit, omluveni byli: Přemek a David Jindrákové, Kuba Diviš a Jana, což jsou stálice sedlčanské házené a chybí minimálně. Autor článku /Šimi/ byl sám velmi zvědavý, zda-li se sejdeme v počtu alespoň „povinných“ osmi lidí. Konečný výsledek předčil všechna očekávání a 15 házenkářů způsobilo menší šok a u jednoho týmu vyvolalo nutnost střídat jednoho hráče v poli.

            Ještě než se dostaneme ke složení týmů, musím se opakovaně pozastavit nad nešvarem některých hráčů, a tím je dochvilnost. Kupodivu si velkou pochvalu zaslouží Katka, která byla na palubovce mezi prvními. Pozdní příchod Karla a Hajčuse, kteří přišli až po zahájení hry, výrazně ovlivnilo složení týmů. Problém byl v rozlišovácích, které Karel přinesl až po rozdělení do týmů. Tím, že nebyly k dispozici rozlišovací dresy, bylo nutné hráče rozdělit podle barevnosti triček. Na trénink dorazil tým ignorantů /žáci 9. třídy ve svých rudých trikotech – ignorant/ a ukázalo se, že spousta sedlčanských hráčů se orientuje v posledních módních trendech /červená prostě frčí/, a tak hrál tým červených proti zbytku.

Červení: LÁĎA BARTOŠ /legenda se vrací/, Šimi /triko si vyměnil s Katkou/, Ondra, Patrik 1, Dáreček, Karel, Honza, Patrik 2

Žlutí: Bury, Standa, Malda, Katka, Kuba P., Hajčus, Martin Vodňanský

            Při hře se ukázalo, že hráči s moderním přístupem k oblékání nemají takovou výkonnost jako hráči hrající ve zcela nemoderních úborech. Tým žlutých převyšoval své červené soky ve všech ohledech. Absolutorium za výkon si zaslouží Kuba Pařízek, jeho fyzický fond, přehled a zakončení dělalo značné problémy celému týmu červených. S Kubou výborně kombinoval Standa a Hary Pišulka. Ale na celém žlutém týmu byla viditelná obrovská chuť hrát, prosazovali se všichni hráči, Malda byl nezadržitelné křídlo, Katka na pivotu zakončovala a zároveň v obraně ničila soupeřovu rozehrávku, Bury létal jak za mlada. Standa ničil soupeře velice tvrdou střelbou a vynikajícímí zákroky v bráně, které krom Standy předváděl ještě Hajčus a samozřejmě Kuba. Je jasné, že červení neměli nárok a skóre děsivě narůstalo /když to bylo o 20, tak sem to přestal počítat J/.

            Červení byli zpočátku se hrou spokojeni, byť jsem po 5 minutách navrhl nové rozdělení týmů, ale spoluhráči sborově odmítli. Karel se na hru nemohl dívat, po velmi krátké době bránu opustil a šel hrát do pole. Červení nedokázali pokrýt žluté při žádné akci, nevraceli se, kazili přihrávky a nechávali se lehko přečíslovat. V útočné fázi lze pochválit snad jen Patrika, Ondru a Láďu Bartoše, v obrané fázi nikoho, vracel se maximálně jeden a ten proti vynikajícímu soupeři nezvládl nic. Červené také limitovalo zranění Ládi, který musel ještě před koncem odejít.

            Závěrečná hra na 2 vítězné byla jen logickým vyústěním celého tréninku, červení získali match-ball, žlutí se jej pokusili odvrátit svým nejlepším hráčem Kubou, na kterého si Šimi, do té doby v bráně nulový, počkal. Balon vykopl, založil protiútok, kdy po pěkné akci bezchybně zakončili, takže se zcela nezaslouženě stali vítězi. HIP HIP HURÁ, sláva vítězům, čest poraženým.

            Tisková konference probíhala v komorním počtu 6 hráčů a protáhla se až do zavírací hodiny Vyšehradské hospůdky. Za zmínku z tiskovky stojí snad jen to, že chlapci přišli na jednoduchý způsob, jak si za 7 minut vydělat 1000,- Kč a to třeba i 6 x za den. Nepříjemnou zprávou pro část týmu pak bylo zjištění, že pekárna u Bejšovce má rozbitou parní pec, a tudíž produkovala jen velmi podprůměrné housky.

Přeji hezký týden VŠEM  ŠiMi