Házená Sedlčany

Opět zdravím všechny házenkáře, jejich příznivce a jiné zvědavce.

Jak už jsem se zmínil v úvodu, účast má stoupající tendenci - tentokrát jsme se sešli v nevídaných 16 (slovy: šestnácti) lidech. Naše řady opět rozšířili "malí" (pozn autora: není tím myšlena Katka), kteří po večerníčku dostali vycházky a přišli si s námi zahrát. Jinak byla sestava už téměř tradiční: Láďa, Karel, Harry, Kuba (Pařízek?), Standa, Malda, bratři Šimkové, sourozenci Divišovi, David a já (Přemek). Sešli se tedy mladí draví hráči i ti, co už nejsou tak mladí a draví, ale mají za to mnohem víc zkušeností.

Tradiční kapitáni - Karel a Standa (který je pořád chápán jako brankář, což se mu asi pranic nelíbí) - si rozdělili hráče a mě bylo okamžitě jasné, že dnes mě výhra nečeká. I když kdo ví? I zázraky se dějí (zvlášť při našich pravidlech o posledních dvou gólech). Takže v jednom týmu se sešla zkušenost Karla, Šimiho a Harryho se zaujetím obou Jakubů a naší omladiny. A proti se postavili Láďa, Standa, Malda, Katka, David, Honza Šimek, má maličkost a brankář Honza.

Na první pohled je vidět, kdo byl v utkání outsider. Spoléhali jsme sice na vycházející střeleckou hvězdu - Honzu Šimka - ale ani jemu se z jeho parkety na křídle proti výborně chytajícímu Karlovi příliš nedařilo. Ale bylo vidět, že se zlepšuje nejen jeho technika, ale především fyzická kondice.

Soupeřovi spojky (střídavě Šimi, oba Kubové a Harry) si chvílemi nahrávali takovou rychlostí a na tak krátkou vzdálenost, že jsme ani nestíhali sledovat míč (což oni naštěstí také ne a pak to působilo docela humorně). Ale když bylo nejhůř - ostré spojky naskočili přes obranu a snadno zavěsili míč do brány. Skóre tak rychle narůstalo v náš neprospěch. To pravděpodobně soupeře ukolébalo, začal nás podceňovat a hra se začínala vyrovnávat. Ke slovu se dostal Standa, občas se trefil David, Malda a Honza Šimek. Mně Karlovi do brány taky občas něco spadlo a i Katka se v rychlých protiútocích dokázala prosadit. Hned to začalo být veselejší. Poté, abychom soupeře ještě víc zdeptali, někdo (nevím kdo) bránil Kubu Diviše tak důkladně, až odešel s brekem a kapající krví do šatny, aby se dal trochu dohromady. My jsme toho samozřejmě okamžitě využili a ubrali jsme část ze soupeřova náskoku. Karel a spol. byli psychicky tak na dně, že nebylo nic těžkého je při hře "na poslední dva góly" (kdy celkově vyhraje mužstvo, které dá za sebou dva góly) dorazit.

Informace z tiskovky tentokrát podávat nemůžu. Snad se něco objeví v komentářích.

Sportu zdar.

Přemek