Házená Sedlčany

S blížícím se létem upadá zájem o indoorové aktivity, takže se nás opět sešlo jen tak tak na fotbálek. Úvod tréninku byl ještě zpestřen sháněním klíčů, protože Láďa nahlásil ve škole, že se trénink konat nebude, takže tělocvična byla zamčená. Přemek byl proto vyslán za uklízečkou, aby obstaral klíče. To se v pátek v osm hodin večer ukázalo jako nelehký úkol. Byt správcové sice našel snadno (přeci jen nešel pro klíče poprvé). Horší bylo, že podle vyjádření dětí, které mu bez jakéhokoliv strachu okamžitě otevřeli (aby ne, když má tvář téměř jako filmová hvězda - jen je otázka, jestli se víc podobá Vetřelci nebo jiné vesmírné příšeře :-) ), se dozvěděl, že "maminka je buď v práci nebo na nákupu". Takže jsme byli stále bez klíčů. Naštěstí během úvah "Co dál?" dorazil Martin a vytáhl coby zasloužilý kulturista klíče od tělocvičny. Za to mu byl prominut i pozdní příchod. Mimochodem, včas nepřišel nikdo!!!

V počtu osmi hráčů bylo jasné, co budeme hrát. Fotbal. Harry a Karel si rozdělili hráče a rychle jsme se pustili do hry. Karel a jeho tým (Kuba, Malda, Martin) začali svého soupeře snadno přehrávat. Harry a spol. (Katka, Standa, Přemek) se nemohli dostat do tempa, a tak nebylo divu, že rychle prohrávali o několik gólů. Když bylo nejhůř, dorazil naštěstí Láďa, aby jejich tým posílil. Hra se začala vyrovnávat, a i když Láďa po chvíli kvůli problémům s nohou víc seděl na lavičce než hrál, začal se Harryho tým víc a víc prosazovat. Nejvíc se o to asi přičinil sám kapitán, který se svými rozedranými botami (takže skoro bos) střílel z dálky jeden gól k tyči za druhým.

Branek obecně padalo hodně. Která byla nejhezčí je těžké určit. Na jedné straně stojí za zmínku skvěle umístěné střely Harryho nebo Katky. Na straně druhé Karlova střela přes celé hřiště přes bezmocného Standu přesně do šibenice nebo Maldova skvělá teč zády k bráně.

Když už se pomalu nachyloval čas ke konci tréninku, nikdo moc neprotestoval, když se rozhodlo, že kdo dá dva góly za sebou, vyhrál. Stav na hřišti napovídal, že uspět může kdokoliv. Nejprve se prosadil Harryho tým a získal tak "matchball". Karel a spol. však dokázal zareagovat a výhodu získali oni. Z tohoto stavu se ovšem neradovali dlouho, protože po chvilce se vedení opět ujal jejich soupeř. Hra byla vyrovnaná, napínavá a měla spád. Napětí se dalo krájet. A pak to přišlo. Míče se na pravé straně soupeřovi poloviny poloviny hřiště ujal Přemek, který chtěl vzít zodpovědnost za vítězství sobecky na sebe a tak se stát slavným. Udělal kličku doleva (pozn. na druhou stranu ji totiž neumí) a cca ze sedmi metrů bez rozmyslu levou nohou tvrdě vystřelil. Rána ani nemířila na bránu, bohužel ale letěla přesně na Kubovu hlavu a hlavně na jeho brýle, které po nárazu odlétly a vypadlo z nich sklo. To byl povel k předčasnému ukončení hry, která tak skončila bez vítěze.

Někteří účastníci se ještě vypravili na tiskovku na Vyšehrad. Zbytek se vydal ke svým domovům.

Sportu zdar.

Přemek