Házená Sedlčany

V pátek 24. října jsme se sešli na dalším házenkářském tréninku. Jak už bývá v této sezóně zvykem, dostavilo se nás dost na to, aby se hrála házená. Bohužel se tak nenaplnilo přání Přemka, který doufal, že účast bude slabá a bude se moc hrát maximálně fotbálek. Tyto jeho sobecké úvahy pramenily z faktu, že mu v pátek ráno konečně sundali sádru a on se tak konečně mohl zapojit do hry, ještě se však necítil plně fit na házenou. Bohužel (nebo snad bohudík - to ať posoudí ostatní účastníci) se tak nestalo. Při počtu 14 hrajících a 1 nehrajícího účastníka nebylo o čem diskutovat.

Po krátkém individuálním protažení si již tradiční kapitáni Standa a Karel začali volit družstva. Nevím, jestli se domluvili nebo to byla náhoda, ale o vycházející hvězdu sedlčanské házené - Kubu Diviše - ani jeden z kapitánů dlouho neprojevoval sebemenší zájem, což dost nelibě nesl. Jeho frustrace :-) se pak velmi projevila na jeho herním výkonu. Na jednu stranu tělocvičny se nakonec postavili Karel, Dáreček, Harry, Katka, Kuba Diviš, Martin Vodňanský a nová posila Standa Míka. Proti nim nastoupili Standa (teď už nutno psát Pokorný), David, navrátivší se Honza Šimek (prosím o kontrolu přechodníku!), Kuba Pařízek, Láďa, Malda a Ondra. Nehrající Přemek se postavil na stranu a chopil se píšťalky (což byla podle něj chyba) a chvilkami i foťáku (což byla dokonce katastrofa).

Hned ze začátku se ve skvělém světle ukázal Honza Šimek, který předvedl, že dlouhá herní pauza nic neubrala na jeho technických kvalitách. S fyzičkou je to sice trochu horší, na té se bude muset zapracovat, ale po pár tréninkách bude Honza určitě k neutahání. Hlavně jeho zásluhou se Standa a spol. brzy ujali výrazného vedení. Částečně jim vstup do utkání usnadnil i přístup Kuby Diviše, který chtěl dokázat, že jeho opomíjení při volbě bylo chybou, a tak na sebe strhával pozornost sólovou nekolektivní hrou. V koncovce ovšem ze začátku dost selhával. Jeho špatné psychické rozpoložení a pravděpodobně i únava s dvou hodin florbalu se mimo jiné projevovaly několika nešetrnými zákroky, které musel Přemek nekompromisně trestat dvouminutovým vyloučením. Za což mu byl zpočátku Kuba překvapivě vděčný. Ovšem když po krátkém čase seděl tentýž hráč znovu na lavičce pro vyloučené a rozhodčí ho upozornil, že po dalším ostřejším zákroku ho čeká sprcha, už takové nadšení neprojevoval ...

... a po návratu na hřiště se šel raději uklidnit do brány.

Oslabení Karlův tým nakoplo. Jeden chybějící hráč není navíc v malé tělocvičně taková ztráta, jak by se mohlo zdát. Hra se začala vyrovnávat. Karel se pár zákroky chytil a fungovat začala i obrana a útok. Také bylo znát, že Standův tým trochu přepálil začátek a teď jim začaly docházet síly. Místo rychlosti se začalo hrát víc technicky - hlavně akce přes pivota (Láďu nebo Katku) lahodily oku diváka (tedy vlastně "rozhodčího").

Když se hra chýlila ke konci, byl stav i síly téměř vyrovnány a v závěrečné ruletě na dva góly mohl zvítězit kdokoliv. Štěstí se tentokrát přiklonilo na stranu Standova týmu. Ovšem příště i při stejném rozvolení může být klidně vše jinak.

Kromě výkonu Honzy Šimka stojí za uznání i hra nové posily - Standy Míky, který se rychle zorientoval a předváděl, že má sportovní talent, což dokázal několika brankami a  ukázkovými obrannými zákroky.

Tiskovka tentokrát neprobíhala na Vyšehradě. Pro silnou účast bychom se tam nevešli. Náhradní útočiště jsme však našli v zakouřené Formance.

Sportu zdar.

Přemek